někdy se opravu pozastavíte nad tím, jakou výdrž mají děti, když si něco zamanou. Začátkem července se můj syn rozhodl, že si postaví Titanic. V myšlence jsem ho podporovala a když potřeboval jakoukoliv pomoc, tak za mnou přišel. Společně jsme to vyřešili. Jeho práce ho provázela snad celé prázdniny. Vždy něco nového přidělal, vymyslel. Také dokonce celá loď prošla celkovou rekonstrukcí. Výdrž, tu tedy syn měl.
Jeho znalosti o Titaniku také vzrostly, jak budoval, tak se i vzdělával. Ví toho opravdu dost.
Tímto obdivuji, jak osmileté dítě, když si něco zamane, tak si svůj sen uskuteční.
Měli bychom si z nich brát příklad.
Vše si sám dělal, podotýkám. Padlo na to asi 1 kg hřebíků, ale podle mě to stálo za to!
Moc si jeho díla vážím.
Hezké podzimní dny stvořené pro jakékoliv tvoření,
vaše Javeliss
























